Tak Jimbovu motorku znáte, je na čase představit aspoň sebe...
Ale nebudu předbíhat, začnu od začátku.
Narodila jsem se před 24mi lety a to hned dvě minuty po mým dvojčeti. Nebýt toho, že jsem ji držela při porodu za nohu, byl by ten interval delší... Do puberty jsme byly k nerozeznání (doma nás po koupání vždycky popisovali velkým písmenem na břicho

) a milovaly jsme se. Přes pubertu jsme se nenáviděly a snažily jsme se odlišit - ségra krátký černý vlasy, já dlouhý blond. Přešla puberta, přešel vzdor a všechno se vrátilo do starých kolejí... A i po těch letech jsme zase stejné, zase máme stejný vkus, i když teď už se to týká jiných hraček, než před dvaceti lety. Šatník máme totožnej, naši chlapi vždycky vypadají jak sourozenci. Stejně přemýšlíme a jsme stejně tvrdohlavé - chraň bůh, když se začneme o něco hádat... Ale stejně tak chraň bůh, když někdo jedné z nás něco udělá... Druhá by ho zabila...
Moje dvojče je prostě jedna z věcí, která ke mně neodmyslitelně patří
Druhá typická věc jsou kachny... Od malička sbírám kachny... kačky... Co má sbírat Kačka jinýho asi, ne?

(Kdo uhodne, co znamená
Canichon?

) Takže mám s kachnama snad úplně všechno... Pominu-li různý standardní figurky a plyšáky, tak i župan, koberec, konvici na vodu, toaletní papír, nádobí, a málem jsem měla i prkýnko na záchod :c)... prostě úchylka :c) A tak jsem tak pojmenovala i motorku... Kačer
A jsme konečně u toho... motorka... Vždycky jsem se po těhle jednostopých zvířatech ohlížela, z dálky natahovala krk za zvukem alespoň trochu podobným motorce... První zkušenost s motorkou byla rychlá. Bratránek mě naložil za sebe, chtěl se předvést, ale místo toho mě hned před barákem vyklopil... Začala jsem mít strach, ale pokukovat jsem nepřestala a vydrželo mi to až do předloňska… Loser z Banditos (někteří znají; a pro Jimba – to byl ten Zbyňa, co přijel se mnou) měl novou motorku. Vozil všechny, tak aby mi to nebylo líto, svezl i mě. A v tu chvíli bylo vymalováno… Nejen, že jsem nepřestala pokukovat, ale začala jsem laškovat s myšlenkou, co by se stalo, kdybych jááá si taky takovou pořídila… Loni se tahle myšlenka začala stávat plánem a získávat na jasných obrysech. Jako žena, technikou stránkou motorek netknutá, jsem otevřela na netu katalog motorek a chopila se výběru :c) Pánové si teď budou ťukat na čelo, ale tak to fakt bylo… Až najednou jsem objevila SVčko… Srdíčko mi začalo tlouct v naprosto jiném rytmu a bylo jasno… Přes zimu přišlo pár životních zlomů a já jsem se rozhodla přestat plánovat a začít řešit. Jen co to bylo možné, jsem vyřídila papíry, koupila oblečení a pak už to šlo ráz na ráz. Objevila jsem tohle fórum, zaregistrovala se, začala pročítat diskusi. Koukala jsem po inzerátech a hledala a hledala. Zkontrolovala jsem prasátko, zjistila možnosti. Nezávisle na sobě mi několik lidí (schodou okolností nikdo z SV fóra :c)) doporučilo Jimbovu motorku. Znovu jsem zkontrolovala prasátko, chvíli přemýšlela, prohlídla si ještě několikrát jeho galerii… A bylo rozhodnuto. Dosehnala jsem zbytek peněz, zkontaktovala ho, vyměnili jsme si pár zpráv a 1.8.2009 jsem si ho odvezla. Musím říct, že spolupráce s Jimbem byla bezchybná – co řekl, to prostě platilo.
Je nádherná. Je úžasná, Jimbo na ní nechal ruce... Musím mu dát za pravdu - je to nejkrásnější SV pod sluncem :c) Mám k ní neuvěřitelný respekt a dělá mi neskutečnou radost. Ten pocit všichni znáte. Večer usínám nedočkavá, kdy budeme zase moct vyjet…
Cesta od Jimba domů ale byla pěknou zkouškou :c) Od něj z Brna jsem jela do Olomouce a odtud druhý den do Prahy. Za Brnem slejvák a to se nezměnilo až domů… Promokly jsme obě dvě, měla jsem neuvěřitelný strach, ale dovezla nás v naprostým pořádku.
Všichni ji obdivují. Minulý týden na firemní akci (škole smyku) na ní šéf koukal a chtěl se povozit výměnou za půjčení jeho Mercedesu za 5 mega… Ale odmítnutí vzal naštěstí sportovně (i když jsem se zabála o práci

).
Takže teď už nás znáte kompletně...

Nějaký dotazy??
http://www.suzukisv.cz/index.php/sv-gal ... emId=74207