Jak eSVéčkáři vyhráli závod Bandiťáků aneb Jak sem, ty vole, vyhrál mokrej závod na suchejch slikách

Hele člověk občas dělá píčoviny, že jo!? Jednou si mladej a eště k tomu motorkář, tak se s tim i celkem počítá, že prostě budeš dělat kraviny! Ale já takovej nejsem! Mam rád věci pod kontrolou a rád si všechno připravim a fakt nelítam do zatáčky, do kerý nevidim na full gas! Takže co si já osobně myslim o nápadu závodit s motorkou, kterou potřebuju prodat, na mokrý trati za použití klasickejch suchejch sliků? Myslim si, že je to jedna z největších píčovin jaký sem kdy v životě udělal, ale sem si jistej, že na tuhle píčovinu budu eště dlouho rád vzpomínat. Tohle píšu, abych svoje pocity trochu přiblížil i těm, kerý si tuhle píčovinku neměli možnost vyzkoušet na vlastní kůži a nemaji chuť jí napodobovat a taky abych tu zdůraznil, že eSVéčka sou mezi naháči prostě fakt rychlý stroje.

Je to prostě tak, že moje Herka (SV650N K3) stojí v mojí garáži už 4 roky a tak sem si řek, že je čas na změnu vyhodil inzeráty. Do toho se objevila možnost odjet na konci sezóny závod o kerym sem snil poslední dva roky! Závod, kerej sem se snažil uš před lety sám bez úspěchu zorganizovat. Závod naháčů... čistě naháči a žádny kapotovaný mrdky. Přes všechny racionální důvody (peníze, rodina, riziko) sem se do závodu přihlásil. Jelo se to v pondělí 13.9.2010 a já sem v pátek začal shánět odvoz pro motorku a hledat moje už rok uskladněný závodní náčiní jako je držák transpondéru, sliky, kryt na místo světla a starej ošoupanej vejfuck. No sehnat valník a najít všechny tyhle krámy a pak to eště namontovat na motorku mi zabralo celej pátek a sobotu dopoledne. V sobotu večer sme naložili mojí Herku a Rossinky Cipíska(SV650S K3) a razilo se do Mostu na drom páč kámoš tam jel v neděli z rána CEC2. Celej víkend bylo vedro jak v uprostřed léta... na nebi nebylo mráčku a já si nadával, že nemam sebou kraťasy a žabky.

Jaký překvapení to bylo v pondělí v den závodu, dyš sem se probudil a nebe nad náma nasraně modrošedý a na teploměru asi 10 °C. Do toho Rossinka smrkala a funěla jak hroch páč byla nechutně nastydlá a eště měla nějakou polozkurvenou hnátu, takže uš ráno, dyš sem vylejzal rozlámanej z auta mi bylo jasný, jakym směrem se bude ten den ubírat! No věřil sem tomu, že na dromu pršet nebude páč je díky svojí poloze ve srážkovym stínu a i když chčije všude kolem, tak na dromu většinou ne. Dopoledne byly volný tréninky a nejlepší čas z nich se počítal jako kvalifikační pro závod. První jela Rossinka, takže sme dali Cipíse na nahřejváky, Rossinku do kombošky a na Cipíse sem profesionálně připevnil držák zapůjčené minikamery a do něj nacvakl tu kamerku. Jaká radost následovala, dyš se Rossinka vrátila po první jízdě do boxů a s kamerky tam zbyl jen ten držák si asi dovedete představit. Nebyl čas ptát se kdo je kdo... kamera je prostě v prdeli a já musel hned hodit Herku na nahřejváky a sebe do kombošky páč za 20 minut sem šel na trať já. Kosa byla v tý době nehorázná a já nechápal jak se mohlo ze dne na den ochladit asi o 15°C. Navíc nebe se tvářilo čim dál tim víc nasraně. První jízda dopadla celkem ok a nelepší započítanej čas byl 2:03:695 což nebylo úplně k zahození na to, že trať byla studená a gumy byly na nahřejvákách taky jen chvilku. Pak si dala Rossinka ještě druhou jízdu a vylepšila svůj čas na 2:08:211 a při pohledu vzhůru do nebes mi bylo jasný, že jde fakt do tuhýho! Šel sem do druhý jízdy s tim, že uš bude trať trošičku ohřátá a já trochu rozjetej a že bych se rád zas podival pod dvě minuty. Na těch rok starejch slikách kerý měli na svý lepší straně cca 2mm masa a na tý horší snad ani milimetr to bylo troufalý, ale pořád reálný. Koneckonců nejel sem tam na vejlet, že jo? Jenže uš dyš nás vpouštěli traťáci na trať začali padat první kapky. Nevnímal sem to a jel sem jako na suchu. Když se mi ale v druhym kole začalo zle mlžit plexy docházelo mi, že uš asi bude trochu vlhko. Ve třetim kole sem na zkoušku otevřel pod matadorem plexi abych zhodnotil jak moc chčije a byl sem v šoku! Zatím co já sem si jezdil jako na suchu, trať mezitím totálně zmokla a naprosto seriózně chcalo! Poslední „kapka" pro mě nastala, dyš se přede mnou vysypal v levý pod matadorem nějakej borec na KTM. Jel sem rovnou do boxů s tim, že nechci dopadnout stejně a s ježděnim byl konec. Pršelo víc a víc a kolem 11 hodiny bylo na trati vody jak v průměrnym potoce po přívalovym dešti. Závod se měl jet až kolem 5 odpoledne, takže sme doufali, že nám to eště stihne uschnout. Byli sme smířeni s tim, že třetí jízdu prostě vynecháme a doufali, že se počasí umoudří. A taky jo... pršet přestalo a odpolední jízdy na trati vysušili stopu a trať dál osychala. Moje zvažování nad tim, že na motorku obuju klasický silniční pneu sem zavrhnul a těšil se na suchej závod a na to, že si konečně zajezdim. Na závod sme dali na nahřejváky Herku, páč Cipís měl obutý běžný silniční Pirelky a ty nejsou tak citlivý na teplotu jako sliky. Po dvou dnech na dromu, ztracený kameře, příšerný celodenní kose a promrdanejm prachům za jíz

dy, který sme neodjeli kvůli dešti, vypadala suchá trať a závod za dveřma jako spása jinak silně zkurvenýho dne.

No jaký překvápko na nás čekalo je asi jasný, že jo? 10 minut před závodem se zas zatáhlo a začali padat první kapičky. Sám sobě sem nalhával, že z toho pršet nebude, ale do reality

mě vrátil hlas linoucí se z ampliónů v boxech, kerej oznamoval, že závod se pojede jako mokrej a bude zkrácen ze 7 na 5 kol. V následujících okamžicích se z našeho stání linulo neuvěřitelný množství nadávek a kopanců do všeho kolem! Moje nasranost vrcholila a zvažoval, se jestli ten závod vůbec pojedu. Ale zjistil sem, že po kvalifikaci sem na startu druhej a bylo mi líto tu šanci zahodit a maloval sem si, že dyš dobře odstartuju mohl bych udržet těch 5 kol nějakou slušnou pozici. Chtěl sem eště přezout na silniční gumy se vzorkem, ale uš nebyl čas! Nasraně sem se narval do kombošky... ztrhal nahřejváky a zahodil stojany a vyrazil sem z boxů. U výjezdu sem omrknul obutí pár jezdců kolem mě a zjistil, že sem fakt jedinej na suchejch slikách. Traťák u výjezdu si prohlíd moje obutí pak na mě koukal jak na blázna a povidá mi: „To bych nedělal!" a eště se u toho tak škodolibě usmíval, že sem měl chuť slézt z motorky ten praporek mu vrazit mezi voči. Hned jak se rozsvítila zelená vyjel sem a zkoušel si jak ty gumy drží na zmoklé trati a zdálo se to celkem snesitelný. Naštvaně sem za to schválně tahal na výjezdech a agresivně brzdil a zkoušel co to snese! Byl sem nepředstavitelně nesranej páč ty hrozný přípravy, čas a prachy a trpělivý čekání na sucho a všechno to bylo v hajzlu! Zas uš normálně chcalo a dyš sme se rovnali před zahřejvacim kolem na startu zjistil sem, že jezdec na první pozici po kvalifikaci chybí! Prostě do závodu z nějakého důvodu nestartoval. To v praxi znamenalo, že sem byl první a v druhé řadě přímo za mnou startovala Rossinka ze 6. pozice. Na startu chyběla další eSVéčkářka J.ustina a vůbec dost lidí do toho mokrýho šílenství nešlo, takže nás nakonec startovalo tuším jen asi 16 z 25. Jinak na 4. Místě sem zahlídnul červenýho Bandita 650S, kerýho sem znal ze závodů CEC2 a věděl sem, že tenhle kluk umí tahat. Taky sem viděl na startu černý SV650N staršího typu tuším na 7. místě a jinak samej Bandiťák a občas nějaký GSX1400. Před startem sem počasí moc nevnímal, ale déšť nebyl nijak hroznej a po startu uš téměř nepršelo. Mokro bylo - to zas jo, ale louže na trati nikde nebyly.

Takže čekání na semaforu na start závodu a jediný co se mi honilo hlavou, byl neskutečnej vztek na všechno! Hned na startu sem v plný nasranosti otevřel full gas s tim, že tomu spojkou trochu pomůžu, ale bylo to hovno platný! Slik na mokru začal hrabat a já jel první dva kvalty jak na splašenym koni! Než sem se na těch slikách rozhejbal, byl sem as o 5 míst vzadu a při průjezdu retardérem sem si řikal, že asi hned zajedu do boxů a vybodnu se na to! A po cestě k odbočce do boxů sem předjel dva nebo tři piloty a řek sem si, že to možná nebude tak marný. Klouzalo to vo tom žádná! Ale dalo se to zvládnout a snažil sem si pomáhat vysedánim, abych motorku moc neklopil a ve druhym kole sem se dostal uš na 3. místo a to pro mě znamenalo vysněnou „bednu" začal sem pomalu dojíždět první dva což nebyl nikdo jinej než skvělá Rossinka a na 1. místě uš zmiňovanej rychlík na červenym Banditu Progear. Začínal sem je pomalu dotahovat a bylo mi jasný, že je dostanu. Nemyslel sem na nic jen na to, jak mě neskutečně sere to počasí a jak je celej den na píču! A chtěl sem se všem a všemu pomstít a tak sem za to tahal a schválně to na mokru utrhával na výjezdech a vůbec sem nemyslel na to, že bych tu motorku vlastně rád prodal ještě celou. Dyš sem docvakl Rossinku asi na metr a uš přemýšlel kudy jí vezmu, dostala holka hasana jak krávu, že jí to vykoplo ze sedla a chvíli se jen divně válela po nádrži a rovnala zpátky. Ustála to holka, ale připosrala se a na chvíli zpomalila. Druhý místo bylo moje a mě to vůbec nestačilo! Moje nasranost nepřipouštěla žádnej jinej pocit než čirou nasranost a já za to vztekle tahal dál a mezitim trať pomalu osychala. Netrvalo dlouho a na konci cílovky sem na brzdy dojel Progeara a na výjezdu z retardéru se mi hodilo to moje zteklý a nasraný tahání za plyn, protože sem věděl, co gumy snesou a neměl sem tak strach otevřít do dlouhý levý plnej a vedení v závodě bylo moje. Další kolo sem odjel v nastolenym tempu a na začátku posledního kola sem zjistil, že mam náskok tak 5 vteřin a že pokud neudělam úplnou chybu tak by to mělo dopadnout dobře. Poslední kolo sem odjel na jistotu a i přes to sem jel ještě v nájezdu na cílovku oběma kolama do strany. Průjezd cílem a najednou to zmizelo... nasranost zmizela!

Nevěřil sem tomu a musel sem se smát! Vždyť sem jel na nejhorších gumách, kerý pro daný podmínky mohly bejt a já to vyhrál?! Progear dojel za mnou se

ztrátou cca 12 vteřin a hned za ním Rossinka a prej, kdyby měl závod o kolo víc, šla by na druhý! Lidi jí mimochodem prej neuvěřitelně fandili. Jinak eSVéčka dopadli vůbec hodně dobře, protože třetí z eSVéček na startu dojelo na 5. Místě. V tom marastu drželi ti lepší časy +- 2:30:-- a nejrychlejší kolo závodu bylo moje poslední kolo a mělo hodnotu 2:22:940. Mě začalo pomalu docházet, že to jak sem jel, byla opravdu, ale opravdu velká píčovina

odkazy:

Fotogallerie

Forum

Jindra